Kontrakultura 60. let

Kontrakultura 60. let (v období mezi lety 1963–1974)^[1][2] (anglicky Counterculture) byla druhem kultury, která vznikla na základech dřívější kontrakultury^[3], která se objevila ve Spojených státech amerických a Spojeném království a rozvinula se v západním světě v 60. až 70. letech 20. století.

Termín „kontrakultura“ je možné chápat v intencích protestních hnutí 60. let jako označení pro příslušníky sociální skupiny bojující přímo či nepřímo proti establishmentu (pojem popisující negativně chápané neokonzervativní nebo neoliberálně-tržní vládnoucí třídy společnosti a její struktury; propojení soukromého a státního sektoru) a zároveň jako vytváření vlastní alternativní kultury.^[4] Termín counterculture zavedl poprvé autor a žurnalista Theodor Roszak v roce 1968.^[5]

Hnutí se revolucionizovalo během intervence Spojených států ve Vietnamu. Od tohoto okamžiku se angažovalo i v afroamerickém hnutí za občanská práva. V 60. letech vyvíjelo významné aktivity na jihu USA, kterých se zúčastnili i studenti a aktivisté ze severu.

Existují některé faktory, které odlišují tuto kulturu od hnutí oficiální opozice předešlé éry. Poválečný „baby boom“^[6](populační exploze) měl za následek bezprecedentní počty mladých, kteří byli ovlivněni hnutím změny směrování Spojených států a ostatních demokratických společností. Mezi lety 1950–1960 vzrostla populace až na 179 milionů občanů.^[7] S postupem 60. let stoupalo napětí ve společnosti, které mělo tendenci probíhat napříč generačními liniemi zajímajícími se o válku ve Vietnamu, rasové vztahy, lidskou sexualitu, práva žen, tradiční způsoby autorit, experimenty s psychoaktivními drogami^[8], což způsobovalo změny v interpretaci „amerického snu“.

Vynořily se nové kulturní formy včetně pop-music, objevil se fenomén Beatles a kultura hippie^[9], což vedlo k rychlé revoluci mladé kultury, která zdůrazňovala potřebu změny a experimentů. Mnozí autoři a skladatelé, včetně Beatles, přišli do kontaktu s hnutím counterculture. V širším smyslu, kontrakultura 60. let vyrostla díky problémům, které posloužily jako katalyzátor výjimečně rychlých změn během této éry.

Podnětem ke skutečnému začátku éry kontrakultury se stalo zavraždění prezidenta Johna F. Kennedyho. Za její konec je považováno ukončení válečných aktivit proti komunistickým zemím v jihovýchodní Asii a rezignace zdiskreditovaného prezidenta Richarda Nixona v srpnu 1974. Kontrakultura 60. let zrodila mnohá významná hnutí, která přetrvala delší dobu. Celé hnutí bylo nazýváno také jako culture war – „kulturní válka“, zejména na východ od berlínské zdi tehdejší politickou propagandou.